Proč starověcí Egypťané tolik milovali kočky?

Busta bohyně Sachmet je tak příznačně prvním předmětem, který vítá návštěvníky výstavy s názvem Divine Felines: Cats of Ancient Egypt (Božské šelmy: Kočky starověkého Egypta), která je od 14. října otevřena v americkém Washingtonu D. C. Tato více než 3000 let stará soška vytesaná z granodioritu pochází z období egyptské Nové říše a je pouze jednou ze stovek, které dal faraon Amenhotep III zhotovit.

Neuctívali je, ale přiřazovali jim vlastnosti božstev

Účelem výstavy je ukázat různé významy a symboly, které si Egypťané s kočkami spojovali. Jak vysvětluje Antonietta Catanzaritiová, představitelka washingtonské galerie pořádající výstavu, byla by chyba představovat si, že Egypťané kočky uctívali. Spojení mezi nimi a božstvem vzniklo pečlivým pozorováním způsobu, jak se tato zvířata chovají.

„Přiřazovali kočky k jednotlivým bohům z důvodu jejich postoje a chování v přirozeném světě. Vše mělo svůj význam. Kočka, která chránila dům před myšmi. Nebo chránila pouze koťata. Toto byly postoje, které byly přisuzovány konkrétní bohyni,“ říká Catanzaritiová. Bohyně Bastet, která představovala symbol ženskosti a mateřství, tak může být ve své kočičí podobě také nalezena v jednom ze sálů výstavy.

Ačkoli busta bohyně Sachmet umně zachycuje dvojí povahu koček, mnoho z dalších předmětů vyzdvihuje konkrétnější vlastnosti. Lvi v ikonografii například zastávali symbolickou funkci ušlechtilosti. Jako lvi tedy byli často vyobrazováni faraoni, což značilo, že byli ve své vládě jistí a schopni udržet chaos mimo dosah svého lidu.

Pak je zde bůh Bes, kterého zachycuje hned několik artefaktů výstavy. Ačkoli je typicky vyobrazován jako zavalitá postava trpasličího charakteru se svalnatýma nohama, jeho žoviální vlastnosti mu zajistily také četné kočičí zpracování. Bes byl známý především jako ochránce dětí. „Byl to také bůh, který neměl svůj vlastní chrám. Bylo ho možné nalézt všude. V domácích prostředích. V domech,“ říká Catanzaritiová. Jinými slovy, Bes byl vlastně kočce docela podobný – volně se procházel světem a svůj domov našel všude, kde se nacházeli lidé.

Tajemství spočívá v detailech

V některých případech je rozpoznání spojitosti s kočičím předmětem a konkrétním bohem obtížnější a vyžaduje cvičené oko, nebo alespoň znalost původu objektu. Podle Catanzaritiové je návodné i to, kde byl artefakt nalezen. V dalších případech nám mohou poskytnout vodítka jemné detaily, jako je například Horovo oko. A i ti, kteří nevědí, co vlastně hledají, udělají dobře, když se podívají zblízka. Ty nejmenší amulety jsou totiž zpravidla velmi detailně zpracované a odhalují tak ohromující míru realismu, kterou egyptští řemeslníci do svých děl vnášeli.

Součástí výstavy je také několik výstřednějších předmětů. Nejpozoruhodnějším z nich je pravděpodobně velmi dobře zachovalá kočičí mumie. Catanzaritiová uvádí, že starověcí Egypťané „kočky mumifikovali, aby je přinesli jako oběť chrámům. V jednom období Pozdní doby byly v Egyptě vyprodukovány tisíce těchto mumií,“ dodává. A tyto pozůstatky byly skutečně tak běžné a rozšířené, že je Britové začali dovážet a využívat jako hnojivo. V jednom případě jich dokonce dovezli 180 000 najednou.

Ale i přesto, že Britové se k těmto předmětům chovali bezohledně, my je nyní, i díky podobným výstavám, můžeme spatřovat s jejich původní významností tak, jako se na ně dívali samotní Egypťané.