KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

Výstava Game On zaujme herní nováčky i nostalgiky. Navzdory kurátorským problémům

Od 21. září je možné v pražské Holešovické tržnici navštívit největší herní výstavu na světě Game On. Organizátoři slibují až 150 herních zařízení a průlet herní historií od pravěkého ZX Spectrum k moderním VR technologiím. Ambiciózní výstavu však kazí zmatenost a nedomyšlenost.

...

Je to odvěký problém podobných akcí. Snaha představit úplně vše z historie daného média, přičemž ono médium je násobně větší, než mohou organizátoři do detailu předvést. Výsledkem je tak spíše ochutnávka než hlubší ponoření se do problematiky. A to je i případ ambiciózní Game On výstavy, která chce odprezentovat herní historii, činí tak však kostrbatě a s řadou organizačních neduhů.

Malý český koutek

Prapodivně působí již první část výstavy, která se v malém koutku věnuje pouze vývoji české herní scény. Herní pamětníky rozhodně potěší pohled na stařičkého Didaktika či osobní počítač Maťo, pohled na již zapojené stroje k ozkoušení ovšem není bůhvíjaký. Bulánci, Polda i Tetris 2 Františka Fuky sice patří mezi herní klasiky, minimálně Fuxoftova variace na slavnou logickou hru však na místním počítači vykazovala problémy s ovládáním.


V doprovodném textu na stěnách se pak sice člověk dočte o dalších hrách české scény, již si je však neozkouší. Od logických a adventurních počátků se tak ihned skáče k výstavce věnující se asi největšímu českému úspěchu Mafii či k očekávanému Kingdom Come: Deliverance. Jenže jen pomocí předmětů jako je ikonický Tommy Gun, nebo meč z husitského období. Ozkoušet si herní dobrodružství Tommyho Angela v City of Lost Heaven, případně taktickou akci Hidden & Dangerous nebo Operaci Flashpoint není bohužel možné, protože na výstavě nejsou ani její ukázky. A tak je to na Game On se spoustou věcí.

O hrách se tu hodně mluví, nabízí se ochutnávky z různých období, případně specifických žánrů (nechybí koutek s hrami, které dostaly herní adaptace), nikdy se však nejde úplně do detailu a řada připojených konzolí a her vykazuje chyby, jež často nejsou softwarového, jako spíš hardwarového charakteru.


Do časů maringotek

Zdaleka nejlépe fungují stařičké arkádové konzole, které výstavu oficiálně otevírají. Pamětníkovo srdíčko zaplesá nad původní kastlí Pac-Mana ještě s nápisem Puck-Man. Nezklame ani Galaga či slavní Asteroids. Opět je to ale spíše ochutnávka z časů marinotek, než zevrubný pohled na dobovou scénu. Za tou si návštěvník musí zajet do Arkádového muzea v Červeném Újezdu kousek za Prahou.

Poněkud zvláštní je fáze herních konzolí, která na arkádové automaty navazuje. Pokud čekáte, že se výstava bude jednotlivým kusům techniky věnovat individuálně a tudíž dostanete řádný vhled do zrodu Nintenda, Segy, PlayStationu či XBoxu, budete nepochybně zklamaní. Veškeré konzole jsou totiž de facto naházené na jedné hromadě a herní výbava je kurátorsky přinejmenším podivná.

Game On kupříkladu hodně nadržuje microsoftí konzoli, která je téměř všudypřítomná. Z Nintenda velmi nepochopitelně nabízí především hry z Nintenda 64 či nepříliš úspěšného Game Cube, kde je možné zahrát si Super Maria 64, případně Mario Kart: Double Dash.


Opravdové kamenné klasiky, které během let vůbec nezestárly, však zarážejícím způsobem chybí. Pohled na cartridge Megamana a přilehlý Famicon potěší. Kde je ale slavná hardcore scrollovací střílečka k ozkoušení? Kde je revoluční Legend of Zelda? První Super Mario Bros. Pro Nintendo Entertainment System? Anebo Contra, Castlevania atd.? Na výstavě například chybí i Mortal Kombat, jenž by jistě potěšil víc než Street Fighter či Soul Calibur.

Jistě, podobnou akcí se nelze zavděčit všem. Herní obsah je v tuto chvíli až příliš bohatý a každému bude chybět něco. Přesto bych očekával, že se výstava opře především o ty nejzásadnější a nejrevolučnější kusy historie, které jednotlivé žánry opravdu posouvaly kupředu. Řada her na Game On je spíše doplňkového charakteru, u něhož si hráči postesknou, že z dnešního pohledu již bohužel neobstojí. Což u řad her například právě od Nintenda neplatí.


Specializované sekce bez hlavy a paty

Kuriózní mi přišly i některé specializované sekce, které se věnují například sportovním hrám či filmovým adaptacím. Her je v nich totiž velmi pomálu a například sportovní hry přináší jen pár let staré kousky (FIFA 15), které nejsou dané do očekávané komparace s prvními pokusy o sportovní simulátory. 

U filmových adaptací se organizátoři pro změnu zastavili u pouhých 7 kusů techniky. Sonic the Hedgehog, Super Mario 3, Tomb Raider, Star Wars Arcade, Prince of Persia, Resident Evil či bondovka GoldenEye rozhodně pobaví, opět ale nabízí jen jakýsi průřez herními tituly, které se přerodily i ve filmové či seriálové adaptace. Opravdu dobrá výstava by však neváhala zařadit i ukázky ze samotných adaptací a učinit tak podobný koutek zajímavý nad rámec herního zážitku.


Obdobně nedotažený je i hudební koutek, jenž kromě Guitar Hero ještě bez slavných licencí nabízí k poslechu i řadu herních melodií. Bohužel však došlo k výběru toho nejlepšího od pouhých čtyř autorů, což je příliš málo a takový Akira Yamaoka rozhodně ve výběru chybí, stejně jako to nejlepší z 8bitových a 16bitových konzolí.

Zcela absurdně je pak řešená sekce věnovaná Pokémonu, jež je zároveň i jakýmsi dětským koutkem s předváděčkou kapesních konzolí typu Game Boy. Samotné Pokémony si tu totiž nezahrajete, ani se na ně nepodíváte, neboť žádná z kapesních konzolí není zapojená a je pouze součástí hardwarové výstavky. Nepochopitelné. Stejně jako absence Nintendo Switch jako zástupce nové generace handheldů schopných býti regulérní stolní konzolí.


Pokémone, tebe si nezvolím

Samotný dětský koutek stavěný na Nintendu Wii pak zaujme hlavně svou kurátorskou nedomyšleností, když například hry ze série Wii Sports vyžadují odpojení Nunchuck ovládače k hraní tenisu či golfu. To vám však organizátoři neumožní, neboť jsou obě části ovladače napevno přidělané k sobě kvůli potenciálnímu odcizení. Polovina her (ta nejzábavnější) je tak pro hráče nehratelná.

Výstavě se přitom technické neduhy nevyhýbají ani u starších konzolí, kde se bohužel doplácí na věku jednotlivých herních zařízení a jejich doplňků, které vykazují zásah zubu času. Řada her byla v době návštěvy zaseklá, případně byl problém s neresponzivními ovladači. Zaujal mě napříkald Prince of Persia 2 na Sega Megadrive, který měl D-Pad tak vykloktaný, že bylo v podstatě nemožné hrát hru déle než 20 vteřin k první překážce. Zařazení podobné hry při hardwarové sešlosti zařízení nechápu.


Obdobně nedomyšlené je pak i závěrečné zařazení virtuální reality, která spočívá ve využití PlayStation VR s výstavkou nepodarků z minulosti. Člověka vyloženě potěší úsměvný pohled na bizarnosti jako Virtual Boy či PowerGlove a roztomilé bylo i nenápadné zařazení mezi nepodarky pro PlayStation Move, jež se Sony snaží resuscitovat pro svou virtuální realitu. 

Z té si ale nelze mnoho vyzkoušet. Ačkoli by hráči čekali například ochutnávku z posledního Resident Evil, dostanou jen enviromentální demo, které bylo na veletrzích k vidění již několik let zpět a od jejichž uvedení se soňácké VR řádné posunulo kupředu. Místo, na němž je umístěna výstavka nevydařených pokusů s VR, pak vyloženě volalo po funkčním settingu například pro HTC Vive. I za tím však hráči budou muset jinam.


Solidní průlet historií a nic víc

Game On rozhodně není vyloženým průšvihem. Ostatně příslib průletu herní historií naplňuje víceméně bez problémů. Potíž je pouze v tom, že jednotlivé výběry nedávají z kurátorského hlediska vždy smysl a výstava rovněž tratí na již značně použitém hardwaru, jenž by se dal v případě vymačkaných ovladačů snadno nahradit. Řada specifických místností zaměřených na určitý žánr by si pak zasloužila větší promyšlenost konceptu, případně i větší dávku interaktivity i technické vyladěnosti. 

Ostatně jako nepříliš vhodné se na výstavě jeví i poměrně chabé osvětlení, které sice zvyšuje kontrast herních titulů, ovšem za cenu výraznější únavy očí, která se po hodině před televizí začne v šerém prostředí projevovat. Je ovšem otázkou, do jaké míry za zmíněné nedostatky může česká strana a a do jaké míry se vše přenáší v rámci putovní akce, kterou Game On je.


Za 400 Kč za dospělého o víkendu (350 Kč ve všední den) by si však návštěvník určitou tematickou, technickou i kurátotskou vyladěnost zasloužil. Na Game On však dostane spíše letmou ochutnávku, která mladší ročníky pobaví pohledem do minulosti a ty starší místy nostalgicky ochromí. Ve výsledku ale působí v řadě směrů jako zklamání.

P.S.: O určité nedotaženosti výstavy svědčí i její webové stránky. Přes ně je sice možné zakoupit vstupenky, nicméně vzhledem k absentujícímu https protokolu bych zadávání osobních údajů včetně platební karty na webu rozhodně nedoporučoval. 

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek