Jak jsme hráli čáru: Rozhovor s Milanem Lasicou

Proč jste se rozhodl vzít roli ve filmu Jak jsme hráli čáru, co Vás na scénáři tohoto snímku upoutalo?
Líbil se mi scénář podle Pišťankovy povídky. Scénář je u filmu to nejpodstatnější. Zaujal mě příběh, šedesátá léta, které jsou považovány za „zlaté“, ale děly se tehdy i velmi smutné věci.

Děj snímku se odehrává v pohraničí na konci šedesátých let minulého století, nakolik bylo pro Vás obtížné zahrát si v retro snímku?
Při filmování je nejnáročnější čekání na záběr. To je všechno.

Máte nějaký vztah k prostředí, které se objevuje ve filmu (pohraničí, venkov, řeka Morava)?
Mám chalupu na Záhoří a mám rád ten kraj.

Jak se Vám hrálo po boku Libušky Šafránkové a jak se Vám spolupracovalo s vnukem Vašeho kolegy Mariána Labudy s Richardem Labudou?
Libušku Šafránkovou jsem vždy obdivoval, ale nikdy jsme spolu nehráli. Podařilo se nám to na stará kolena (na moje). S Libuškou Šafránkovou byla příjemná spolupráce a malý Labuda je talentovaný chlapec.

Liboval jste si v postavě hospodského, kterého jste ve filmu ztvárnil?
Liboval. I když přesně nevím, co to slovo znamená.

Jak probíhalo natáčení s režisérem Jurajem Nvotou, jak pracuje s hercem?
S Jurajem Nvotou spolupracuji už velmi dávno, spolupracovali jsme v televizi, ale především v divadle. Naposledy před pár měsíci, když v mém divadle Štúdio L+S režíroval mou hru Listy Emilovi. Rozumím si s ním, netřeba mnoha slov.

Sám působíte i jako režisér, neměl jste chuť zasahovat do režijní práce Juraje Nvoty?
Když hraji, nepletu se do řemesla režisérovi. Ale poradil jsem mu jeden záběr a on to akceptoval.

Často se objevujete v českých filmech. Na tomto natáčení to bylo specifické, že kromě češtiny, slovenštiny zde zněla i maďarština. Svou postavu dědečka jste ve výsledné fázi nadaboval do češtiny. Jak jste se vyrovnal s tímto multikulturním prostředím?
Nejsem si jistý, jestli je moje čeština v pořádku. Ale pokusil jsem se.

Dobrodružný film je vyprávěn očima malého kluka, vidíme zde řadu tragikomických momentů z dětství i řadu absurdit totalitního režimu, evokoval Vám tento snímek i vlastní dětství (např. hraní čáry)?
Hraní čáry jsme nepraktikovali. Hráli jsme kuličky. Ale jako malý chlapec jsem vnímal absurditu komunistického režimu. Nejveselejší chvíle dětství jsem prožíval v neveselých padesátých letech (mnozí členové mojí rodiny seděli). Ale děti si nedají vzít radost z dětství.

Jak jsme hráli čáru je psychologickým filmem, navazuje na tradici slavných děl československé kinematografie s dětskou tematikou (na poetická díla Karla Kachyni, Věry Plívové - Šimkové, Karla Smyczka), vnímáte tento film podobně jako rodinný snímek?
Je to film o dětech, ale nemyslím si, že je to film pro děti.

Pokud byste měl divákům doporučit Jak jsme hráli čáru, co byste jim řekl?
Aby se šli podívat na to, jak se žilo před půlstoletím, protože dnes mnozí tvrdí, že tehdy se žilo lépe.

Na jakých projektech právě teď pracujete?
Hraji v divadle a dokončil jsem práci na filmu režiséra Šulaje Agáva.

O filmu Jak jsme hráli čáru

Autor: CinemArt