Indická výchova: Proč rodiče nikdy nekřičí na děti?

1.     Technika lásky

V Indii vedou své děti už od narození k lásce. Nejen ke své rodině a svým nejbližším, ale i ke všem lidem a všem živým bytostem na planetě. Trpělivost je pro rodiče tou hlavní zásadou. Nikdy před dětmi nedávají najevo vztek ani žádné jiné negativní emoce, a to ani tehdy, když jsou pro to vážné důvody.

Lidé věří, že nadměrná emocionalita a rozdrážděnost jsou špatné. Dobré je ovládat se a být zdrženlivý.

2.     Přístup k televizi je omezen

Rodiče dbají na to, jaké pořady dítě sleduje. Stejně tak omezují i činnost dětí na počítačích nebo mobilech. Povoleny jsou pouze vzdělávací nebo kreativní pořady a stránky.

Tento disciplinární přístup je v době, kdy je internet zahlcen nejrůznějším obsahem, který může mít na vývoj dítěte negativní vliv, velmi užitečný.

3.     Chování dětí u stolu

Zvláštní pozornost věnují rodiče pravidlům chování u stolu. Matky učí děti pokládat si ubrousky na klín, být při jídle tiše, nemluvit s plnou pusou nebo si s jídlem hrát. Děti se, jednoduše řečeno, musí u stolu chovat stejně jako dospělí.

Chyby odpouštějí pouze dětem do dvou let. Později je neslušné chování u stolu nepřijatelné.

4.     Rodiče se snaží jít vždy příkladem

To, jak se chováme nyní, určuje, jak se budou naše děti chovat později. To je názor, kterému v Indii všichni bez výjimky věří. Proto děti nikdy neunavují přednáškami, výtkami, nekřičí, nenadávají, nevysvětlují. Správné chování dětem předvádějí v praxi. Jsou přesvědčeni, že půjdou-li dětem příkladem, děti se budou chovat stejně.

V Indii často žije více generací pod jednou střechou, děti tak mají možnost sledovat více vzorů a všímat si vzájemných vztahů mezi rodiči a dětmi.

5.     Blízký vztah k dětem

Matky spí společně s malými dětmi v jedné posteli. Dítě se tak cítí v bezpečí, usne rychleji a klidněji spí. Pokud se dítě chová úzkostlivě, okamžitě ho matka obejme, vezme do náruče a věnuje mu pozornost.

6.     Přemýšlení nahlas

Školní vzdělávání je zaměřeno na rozvoj v oblasti duchovní a morální. Výuka probíhá formou diskusí, děti se učí přemýšlet nahlas, přistupovat kriticky k faktům a diskutovat o svých názorech na ně.

Vedle klasických předmětů se vyučuje jóga a procvičuje se paměť. Děti nejsou do učení nuceny, ale samotný systém je motivuje k tomu, aby uvažovaly nad svým potenciálem, svou budoucností a formuje tak jejich charakter.

7.     Přístup vyučujících

Indičtí učitelé se musí vždy ovládat, nikdy nesmí dát najevo nechuť k učení nebo nespokojenost. Nikdy nenutí děti do něčeho, co samy nechtějí. Učitelé často debatují o svém vlastním chování, nejen o chování žáků.

Učitelé se snaží svým přístupem děti motivovat, aby samy projevovaly zájem o učení.

8.     Překonávat sami sebe

Děti nejsou vedeny k tomu, aby soupeřili s ostatními, ale k tomu, aby soupeřili samy se sebou. Každé dítě by mělo usilovat o to zlepšovat se, překonávat své osobní rekordy, zvyšovat svůj výkon, zlepšovat své výsledky. Dítě není srovnáváno s nikým jiným než samo se sebou.

Každý měsíc jsou na schůzce probírány průběžné úspěchy dítěte. Indické děti usilují o dobré známky kvůli sobě.

9.     Neformální chování učitelů

Učitelé se nesnaží být autoritami, z nichž mají děti strach. Naopak, chovají se přátelsky a jsou dětem oporou. Je-li to třeba, neváhají děti obejmout. Chválí je za úspěch, pohladí po vlasech.

Stejně jako v každé zemi j i přístup k výchově dán v Indii celkovou mentalitou obyvatel, jejich historií, náboženstvím a místními zvyklostmi. Proto nemusí být všechny rady indických rodičů pro nás uplatnitelné, ale i tak je dobré zamyslet se a vzít si ze zkušeností jiných poučení. Být laskavější, tolerantnější, víc se usmívat a vytvořit dětem příjemnou atmosféru domova jistě ničemu neuškodí!