Proč jsou ti, kteří chodí do kina sami, zajímaví lidé?

Protože jim nezáleží na tom, co si ostatní myslí

„Ty jsi tu sám? Děje se něco?“ nebo „On je tu sám? To je trochu divné, ne?“

Tohle jsou typické fráze, které člověk, který vyrazí sám do kina nebo do divadla, slyší. Tyto věty jsou obvykle doprovázeny soucitnými pohledy anebo dokonce povzbudivým poplácáváním po rameni.

Někteří lidé, kteří jsou v tom teprve nováčci, odcházejí poté, co slyší podobné věty, smutní anebo použijí nějakou klasickou výmluvu jako „měla jsem jít s kamarádkou, ale udělalo se jí špatně“. Nepřiznají, že si sami vyšli dobrovolně a úmyslně. Proč? Protože je jim to tak jednoduše pohodlné.

Ti, kteří už nejsou žádní zelenáči a v podobných situacích se už ocitli mockrát, se o pohled ostatních nestarají.

Upřednostňuje sebe před ostatními lidmi

Každý z nás se denně setkává se stovkami lidí. Ulice jsou plné davů, lidé čekají fronty v obchodech, s lidmi se potkáváme v práci nebo škole, v autobusech nebo vlacích. Všude.

Někteří lidé se těší na chvíli, kdy všudypřítomné společnosti uniknou. Nejpříjemnější společnost jim tak v kině nebo kdekoli jinde poskytuje jeho vlastní osoba.

Touží po svobodě a volnosti

Tito lidé si najdou nejzapadlejší městské divadlo nebo kino, sedí ve tmě a cítí se zcela svobodně. Někdy se dokonce smějí nahlas a pohodlně se uvelebí na svém místě. Nejde jen o to skrýt se na pár hodin v temnotě. Ti lidé si to skutečně užívají.

Pomáhá jim to pochopit, co v životě skutečně potřebují

Jedna žena, filmová fanynka, anonymně napsala: „Ukázalo se, že začít chodit sama do kina, to byl první krok k tomu začít se sebe sama ptát: Co chci doopravdy v životě dělat, když nemám v okruhu svých blízkých nikoho, kdo by to se mnou sdílel? Milovala jsem filmy, a tak jsem začala chodit do kina. Našla jsem si své oblíbení místo v kině a pak jsem si uvědomila, že své místo musím najít i v reálném životě.“

Nikdo jiný na ten film jít nechtěl...

Většina lidí si myslí, že pokud neseženou společnost, je lepší na premiéru nejít a počkat si, až film vyjde na DVD a podívat se na film z pohodlí pohovky nebo postele. Tam alespoň nebudou odsuzující pohledy cizích lidí. Jsou ale výjimky, které na film půjdou, ať už sami nebo s přáteli. Ani jedné variantě nedávají přednost.

Mohou dát průchod svým emocím i svým strachům

Existují lidé, kteří své pocity raději skrývají. Například, pokud chlap, který měří dva metry, má rád romantické dojáky, je pochopitelné, že na film vyrazí do kina raději sám. Když jsou sami, mohou dát průchod svým emocím bez obav, že je jejich společnost odsoudí.

Zajímají se o kinematografii

Z příběhů mnoha režisérů se dozvídáme, že všechen svůj čas v mládí trávili sledováním filmů. K filmům utíkali od reálného života.

Jak řekl Woody Allen: „Temné kino je jediným světlým místem.“

Chodí do kina kvůli recenzím

Existují lidé, kteří chodí do kin ne kvůli popcornu, ne kvůli společnosti, dokonce ani ne proto, že by je konkrétní film skutečně velmi zajímal. Kino pro ně není volnočasová aktivita, ani společenská událost.

Tito lidé chodí do kina kvůli své umělecké práci. Proto, aby mohli napsat recenzi a dojmy z filmu zprostředkovat druhým lidem. K tomu se potřebují na film plně soustředit a nebýt rozptylovaní žádnou společností.